Jaro

Vítek Zámečník

Přišlo k nám jaro. Ledy roztály
a do světa se vlila
ta tajuplná síla
co promění i skálu v křišťály.

Přišlo k nám jaro. Louka rozkvetla.
Hledači světlých nitek,
v desítkách drobných kytek,
vznesou se v duchu výše do Světla.

Přišlo k nám jaro. Touhu povzbudit.
Duše téměř uvadlá
jak by kouzlem omládla,
jen kdyby se chtěla i probudit…

 

  

Milá ženo

Vítek Zámečník

Máš oči jako studánky
a úsměv roztomilý,
jsi průzračnost, jsi hádanky
a schovankou snad víly…?

Jsi z osudových nitek
ranní vůní po dešti.
Jak pozdrav z lučních kytek,
jsi písničkou o štěstí.

 

Show Davida Copperfielda

Vítek Zámečník
Kouzelnická show, jak pružina,
napne, strhne svými čísly.
Zručná hra s frekvencí začíná,
iluzí nám šálí smysly.
Okamžik mistrně zalhaný.
Železo má váhu peří.
Jsme zajatci Faty Morgány,
oči to vidí a věří.
Probíhá rituál až mrazí,
jsme děti dávných věků, drazí,
a kdo nechce býti klamán ?
Magické tajemno nám schází,
kol ohně tančit chcem zas nazí
a tak přišel starý šaman.

 

Jitřní víla

Vítek Zámečník
Právě svítá,
sluncem vítá
ráno když vchází do snů.
Vchází zlehka
jak víla křehká
tančící v jitru krásných dnů.
Vůní rána
chvíle tkána
loukou skřítků zvoní smích.
Kvítím bílá
má jitřní víl
tančí na rosných krůpějích.

Zpívá ptákům
a zpívá mrakům,
písní svět objímá.
Zpívá dlouze
o lásky touze,
že v nitru každý z nás ji má.
A stačí jenom chtít, odevzdat se.

Právě svítá,
sluncem vítá
ráno když vchází do snů.
Vchází zlehka
jak víla křehká
tančící v jitru krásných dnů.

 

 Důvěra

Vítek Zámečník
Přichází k člověku drobnými krůčky,
jako se slévají v řeku potůčky.
Z hloubi naší duše, z prožití vyvěrá,
v čistotě zesílí – ta vzácnost – důvěra.
Ke komu přichází – nesmí ji zranit!
Ve světle pomoci smí-li ji chránit,
neboť v důvěře se duše otevřela.
A v čem jiném spočívá láska pravá, čistá, vřelá...?